Historie čínského jazyka je poměrně složitou záležitostí. Na samotném území dnešní Číny se jako historicky první používalo patrně „písmo“ uzlové, to je nicméně později nahrazováno písmem znakovým.
Tato, nejprve dosti rozmanitá, klasická čínština v průběhu času získává ustálené podoby, a prvotní nápisy na želvích krunýřích a zvířecích kostech jsou poté nahrazovány sofistikovanějšími způsoby zápisu. Většina z dnes tzv. klasických knih pak byla napsána v první tisíciletí před naším letopočtem, nicméně později byla též revidována.
Samotné písmo, které mělo zprvu dosti piktogramovou podobu, tj. znaky se snažily obrazově zachytit předávaný význam, nicméně tuto vlastnost postupně ztrácelo a dnes se jedná spíše o minoritní skupinu znaků (viz. obrázek). S tím související pověra, že každý jednotlivý znak zastupuje jedno slovo je též mylná. Ačkoliv každý znak s sebou nutně nese významový prvek, často nemohou být použity samostatně, a pokud ano, mají jen omezený význam – ostatně většina čínských slov je dvouslabičná. Téměř každý znak pak dnes též foneticky zastupuje jednu slabiku, ne tedy celé slovo ani písmeno – v závěru tedy zjišťujeme, že většina čínských slov je dvouslabičných.
Obr.Historický vývoj zápisu slova „hora“ (shan)
Tato skutečnost je ovšem poměrně problematická, neboť kvůli omezenému množství použitých slabik, tak může docházet k homofonní výslovnosti. Tento problém je pak ošetřen patrně nejsložitější stránkou čínského jazyka, a to použitím čtyř rozdílných tónů pro výslovnosti stejných slabik. Je třeba upozornit, že pro nerodilého mluvčího tak může docházet ke vzniku množství faux-pas.
妈妈骂马 (Māmā mà mǎ) = tj. matka křičí na koně
马骂妈妈 (Mǎ mà māmā) = tj. kůň křičí na matku
I přesto, že výuka počítá s použitím standardizované moderní čínštiny, je třeba upozornit, že se v Číně kromě existence další jazyků (např. kantonština) vyskytuje též množství různých dialektů, které komunikaci mohou ztížit. Standardizovaná verze jazyka dnes také počítá s použitím zjednodušených znaků – tedy těch, které se používají zejm. v ČLR, nicméně záleží pak na studentovi samotném, zda bude volit verzi tuto, či tradiční, která se dodnes používá například na Taiwanu, či v Hongkongu.
Obr. Jeden z nejsložitějších znaků v čínštině, nezastupující nic jiného, než jídlo. V tomto případě nudle „biangbiang“ z provincie Shaanxi, domova Terakotové armády
I přes tento poměrně komplikovaný úvod, je však třeba si uvědomit, že je čínština stále daleko jednodušším jazykem než jazyky slovanské – kromě fonetické stránky jazyka existuje jen málo překážek v jeho ovládnutí. Nenechejte se odradit tím, že budete muset „začínat od nuly“, a že Vám znaky připomínají rozsypaný čaj. Naopak, objevování tak vzdálené kultury pomocí jazyka je obrovská výhoda. V takovém případě se totiž nejedná jen o zvládnutí jazyka, ale postupné objevování čínské kuchyně, zvyků, čajových obřadů, stolních her či nezvyklých sociálních konvencí může obohatit Váš život nevídaným způsobem. Vždyť samotná Čína je o jídle, pití, divadle, slavnostech, nočních trzích, památkách, ale hlavně lidech – jak každý cestovatel ví, pro získání skutečně bezprostředního pocitu z dané země nejsou nejdůležitější památky, ale lidé a právě jazykové schopnosti tyto bezprostřední kontakty ulehčují.
Obr.: A takhle to dopadá při cestování Čínou, kdy se na čínském milionovém „maloměstě“ stáváte atrakcí sami…
Chcete se ponořit do tajů čínštiny? Navštivte jeden z kurzů pořádaných jazykovou školou Light Point!